Umělci

Jiří Anderle

(* 14. září 1936, Pavlíkov na Rakovnicku)

" Malíř může malovat jen to, co hluboce prožil " - Motto: Jiří Anderle

je český akademický malíř a grafik.

Roku 1961 vystudoval AVU (malbu u Antonína Pelce a grafiku u Vladimíra Silovského). Styl jeho kresby grafiky se vyhraňoval v době profesionálního působení v Černém divadle, se kterým sjezdil skoro celý svět jako technik i herec.

Známý, zejména v zahraničí, začal být v polovině 60. let. V letech 1969-73 působil na VŠUP jako asistent Zdeňka Sklenáře a Jiřího Trnky.

V desítkách grafických a obrazových cyklů Anderle naléhavě a působivě vyjadřoval existenciální úzkost člověka jak konkrétní (válka), tak i obecnou, nadčasovou (nemoc, stárnutí, samota). V dalším tvůrčím období se od těchto výstražných až tragických témat posunul blíže se k abstrakci. Podle svých slov měla na jeho život i tvorbu zásadní vliv zkušenost s psychedelickou látkou LSD, kterou podstoupil v 60. letech.

V závěrečném období své tvorby se vrátil k figurálním pozitivně laděným křesťanským tématům a vytvořil například dva oltářní obrazy pro Kostel svatého Matěje (Praha) ve svém bydlišti.

Počet Anderleho samostatných výstav v celém světě se blíží stovce, tam také získal okolo čtyřiceti cen. Je zastoupen například v newyorském Metropolitním muzeu i v pařížském Pompidouově centru.

Hudba, rozhlas a literatura :

Jako všestranně múzický člověk je kupříkladu také bubeníkem kapely Grafičanka. Od roku 1997 je autorem, hercem i hudebním redaktorem oblíbeného rozhlasového pořadu Láska za lásku vysílaného na Dvojce Českého rozhlasu.[1] Z těchto pořadů vznikly celkem čtyři vzpomínkové knihy.

Sběratel umění :

Jiří Anderle se zejména v období cestování po světě věnoval sběratelství výtvarných děl. Kromě prací svých přátel a kolegů nasbíral dvě desítky afrických lidových plastik negerského sochařství, které byly v letech 2003-2014 vystaveny společně s jeho obrazy v expozici v Pellého vile v Praze-Bubenči.

Ocenění :

K jubileu v roce 2006 byl vyznamenán Medailí Za zásluhy III. stupně a obdržel Čestné občanství Prahy 6.Klikněte a můžete začít psát. 

Adolf Born

(12. června 1930 České Velenice - 22. května 2016 Praha)

" Když se někdo naučí profesionálně kreslit a malovat je to krásné. Ještě krásnější je, když nadto objeví svůj vlastní svět." - Motto: Adolf Born

byl český malíř, kreslíř, ilustrátor, animátor, karikaturista a kostýmní výtvarník. Byl znám svými monarchistickými postoji.

Narodil se v Českých Velenicích, kde se mluvilo česky i německy. V letech 1949-1950 studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, později přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (ateliér prof. A. Pelce 1950-53) a na Akademii výtvarných umění (1953-55) v Praze, kde u prof. A. Pelce absolvoval. Během studií ho ale nejvíce ovlivnil František Tichý. Adolf Born sdílel jeho fascinaci cirkusy a varieté. Tehdejší filmové týdeníky v něm vzbudily náklonnost k exotice a zájem o individuality, jako byl etiopský císař Haile Selassie I. nebo Čankajšek. Literárně Borna nejvíce ovlivnili autoři bajek Krylov, La Fontaine a Ezop, z českých spisovatelů Bohumil Hrabal, Karel Poláček a Jaroslav Hašek.

Od roku 1960 byla jeho díla vystavena po celém světě a získal za ně mnoho cen. Jeho doménou je grafika - suchá jehla, lept a především litografie. V roce 1962 se oženil a v roce 1964 se mu narodila dcera Erika Bornová. Jeho nejznámější díla zahrnují ilustrace knih od Miloše Macourka (Mach a Šebestová, Žofka), Julese Verna (Trosečník z Cynthie), A. Dumase staršího (Tři mušketýři), Vojtěcha Steklače (série Boříkovy lapálie) a jiné. Je také autorem kostýmů a dekorací k opeře Antonína Dvořáka Čert a Káča inscenované v Národním divadle, dále inscenace hudební fakulty HAMU - opera V studni Viléma Blodka.

Jeho animace navíc vtipně glosují i děj ve filmové sérii o básnících (Jak svět přichází o básníky, Jak básníci přicházejí o iluze, Jak básníkům chutná život) a jeho animace nechybí dokonce i v závěrečném dílu Jak básníci čekají na zázrak, který byl uveden do kin měsíc před jeho smrtí.

Zemřel 22. května 2016 ve věku 85 let. Poslední rozloučení s umělcem proběhlo ve velké obřadní síni strašnického krematoria 27. května 2016.

Ocenění :

Roku 1974 byl na světové výstavě v Montrealu jmenován karikaturistou roku. V roce 1988 byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 2003 získal Medaile Za zásluhy 1. stupně.

V roce 2013 získal na Anifilmu cenu za celoživotní přínos animovanému filmu. Born je také rytířem francouzského Řádu umění a literatury. 

Oldřich Kulhánek

(26. února 1940 Praha - 28. ledna 2013 Praha )

" Umělec by měl podat svědectví o době a o sobě." - Motto: Oldřich Kulhánek

Byl český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a pedagog. Stal se autorem grafické podoby současných českých bankovek a vytvořil mnoho českých poštovních známek. Za grafiky, jimiž údajně hanobil představitele bývalých socialistických zemí, byl za minulého režimu perzekvován.

Od roku 1968 stíhán a v březnu roku 1971 zatčen StB a uvězněn. Tehdy byl obviněn z toho, že svými grafickými listy s tváří Stalina hanobí představitele komunistických zemí. Na celkem jedenácti grafikách, které režim označil za tzv. ideově nebezpečné, byl totiž deformovaný Stalinův obličej, perforované pěticípé hvězdy či budovatelsky radostné obličeje změněné v ohavný škleb.

Ve vykonstruované kauze zvané Kulhánek a spol. byl společně s ním souzen také jeho kolega a přítel Krejčí. Poté strávil měsíc ve vězení a musel pravidelně chodit k výslechům. Případ ukončilo líčení u obvodního soudu pro Prahu 10 (5. 7. 1973), kde bylo jeho 11 grafických listů odsouzeno k likvidaci. Jeho rodině a přátelům se ale podařilo až do roku 1989 skrývat matrice k těmto listům, takže počátkem 90. let z nich byla vytištěna limitovaná edice, nazvaná Prohibita. Původní grafiky nakonec údajně zničeny nebyly, soudci je měli před spálením rozkrást.

Roku 1958 byl přijat na VŠUP Praha do ateliéru grafiky prof. Karla Svolinského (1896-1986). Studia dokončil v roce 1964. Profesionální dráhu začal svojí diplomovou prací, ilustracemi knihy veršů Vladimíra Holana Sen. První samostatnou výstavu měl roku 1968 v Galerii mladých v Praze společně s malířem Janem Krejčím.

70. léta :

Novou bankovku navrhl poprvé již v roce 1971, kdy jeho desetikoruna vyhrála anonymní konkurz. Bankovka s motivem Mistra Pavla z Levoče se ale do tiskárny nakonec nedostala. Celá sedmdesátá léta měl zákaz výstav, zákaz spolupráce s nakladatelstvími a zákaz publicity. Přesto se ilegálně podařilo dostat některá jeho díla za železnou oponu - například v roce 1971 se pod pseudonymem Ulrich Böhm zúčastnil se svým grafickým listem Hommage á Albrecht Dürer výstavy v Norimberku.

80. léta :

V 80. letech vytvářel litografie, které jsou inspirovány vývojem lidského těla. Navzdory zákazu mu někteří kolegové umožnili ilustrovat knihy, především ruské klasiky. Z osmdesátých let pocházejí také jeho známé cykly Tváře a Ruce, grafické listy inspirované dílem George Orwella či stylizované podobizny historických osobností (Johannese Keplera, Tycha Braha či Rudolfa II.).

90. léta :

V letech 1992 až 1993 pracoval na návrzích nových českých bankovek a stal se autorem mnoha českých poštovních známek - mimo jiné navrhl poštovní známku s portrétem prezidenta České republiky Václava Klause. V roce 1995 hostoval na University of Houston-Clear Lake v Texasu.

Je pro něho typické zaujetí pro figuru, které se táhne celým jeho dílem, zaujetí, které používá pro vyjádření stavu duše. V jeho tvorbě lze nalézt torza lidských tváří a ruce, jež jsou vyjádřením doby a místa, kde žijí. Patřil mezi přední představitele českého ex libris, grafické tvorby a získal celou řadu prestižních cen; byl prezidentem nadace SČUG Hollar.

V roce 1992 až 1993 pracoval na návrzích osmi českých bankovek. Soutěž byla vypsána ještě federální Státní bankou československou, nicméně motivy zůstaly a po letmé úpravě byly použity i na bankovkách vydaných až po rozdělení Československa.

U bankovky 200 Kč s Komenským namaloval ruce dospělého a dítěte jako symbol předávání znalostí a zkušeností. Na tisícikorunové bankovce s Františkem Palackým ztvárnil lípu jako symbol historika českého národa.

Jako připomínku nedožitých 75. narozenin Oldřicha Kulhánka vytvořila Česká mincovna v Jablonci nad Nisou ražbu zlatých a stříbrných pamětních medailí s motivem 100 Kč bankovky. Grafiku zpracovala Kulhánkova dcera, MgA. Klára Melichová. Averz medaile nese charakteristickou podobiznu Karla IV, reverz zobrazuje pečeť Univerzity Karlovy.Klikněte a můžete začít psát. Magnam aliquam quaerat voluptatem ut enim ad minima veniam quis nostrum exercitationem ullam corporis.

Jan Saudek

(* 13. května 1935 Praha)

je český umělecký fotograf, malíř a spisovatel. Patří mezi nejznámější české umělecké fotografy.

Jan studoval grafickou školu v Praze, od roku 1950 pracoval jako produkční fotograf v tiskárnách, a poté začal kreslit. Když dostal svůj první fotoaparát Kodak Beau Brownie, začal také fotografovat.

V letech 1954 až 1956 absolvoval povinnou vojenskou službu. Roku 1958 se oženil s Marií a měl s ní dvě děti, Samuela a Davida. Roku 1959 začal používat středoformátový fotoaparát Flexaret 6 × 6.

Doma poprvé vystavoval roku 1963 v Divadle Na zábradlí. Na konci 60. let odletěl do Ameriky, kde se seznámil s Hughem Edwardem, šéfem oddělení fotografie v Institutu umění v Chicagu. Jeho první vlastní výstava se uskutečnila v University of Indiana v Bloomingtonu. V roce 1970 se Marie a Jan rozvedli. O dva roky později se na pozadí jeho fotografií objevila šedá a oprýskaná "Zeď", která se stala typickým prvkem jeho tvorby.

Pracoval s nejrůznějšími umělci z celého světa. Vystavoval v Muzeu moderního umění v Paříži a vyšla jeho první monografie Svět Jana Saudka. Stal se členem Spolku českých malířů. Vystavuje převážně v zahraničních galeriích. Stálou expozici fotografií má v Českém Krumlově.

Roku 1990 získal francouzský umělecký Řád umění a literatury. Roku 2006 obdržel titul Artis Bohemiae Amicis, který uděluje Ministerstvo kultury za propagaci tuzemské kultury v zahraničí.[3] Francouzský režisér Jerome de Missolz o něm natočil film Jan Saudek – český fotograf. V jeho životě má důležité místo jeho dlouholetá přítelkyně a zároveň manažerka Sára Saudková, která přijala jeho jméno, i když nebyli oddáni. 

Patrik Saudek

(* 24. listopadu 1968 Praha)

se narodil v Praze. Vystudoval odbornou školu v Jablonci v oboru pasíř.
Obrazy maluje od útlého dětství. Výstavy pořádá od roku 1990 na mnoha místech v Čechách i v zahraničí.
Jeho díla jsou zastoupena v četných soukromých sbírkách.
Věnuje se kresbě a malbě. Své náměty čerpá z každodenního života, cest a výletů, které podniká.
Celoživotní inspirací je mu také jeho otec Kája Saudek, se kterým od mládí spolupracoval.

 U svého otce se učil po celý život a s hrdostí na jeho práci navázal, přičemž ještě dále posunuje jeho mistrovskou komiksovou techniku kresby i malby. Námětem jeho prací jsou nejčastěji akty, portréty a krajina. V řadě případů otevírá i témata, která před ním ztvárnil už jeho otec, a dál pokračuje v rodinné tradici a péči o jeho památku.